Niva - kdo jsem

Všechno co jsem v životě dělala jsem dělala ráda, teda kromě žehlení, vytírání a mytí nádobí, to opravdu nenávidím. Úplně nejraději mám ruční práce a zahradu.Možná někdy se dostane i na zahradu, ale teď bych ráda napsala něco o mém vyšívání.

Vpodstatě se učím všechno sama podle knížek a tak jsem začala i vyšívat. Někdy, když mi bylo 17, jsem v časopise, tenkrát v Dorce, objevila ubrus, tedy spíš ubrousek, a strašně se mi líbil. Existuje jeden přírodní zákon: líbí se mi vždy to nejdražší, nejtěžší a nejsložitější. Tak tomu bylo i v tomto případě. Na ubrousku byly křížky,krokvička, hladkování, ažura asnad ještě něco, pamatuju si jen, že jsem lovila v časopisech a knížkách, abych všechny tz stehy našla a naučila se je. Zvládla jsem to!! Byl to úžasný pocit a od té doby vyšívám. Někdy více, někdy méně.

Myslela jsem si, že docela zvládám a že už mě nemůže nic překvapit. A pak jsem na internetu náhodou objevila Lopuch. Ale to už je další kapitola a to zas až zítra.


Vítám vás na stránkách, které vznikly protože jsem se chtěla podělit o své radosti.Když jste sem nahlédli, tak asi ne náhodou. Zřejmě patříte, stejně jako já, k lidem, kteří mají rádi hezké věci a rádi se podílejí na jejich tvoření. Neumím malovat, i když bych ráda. Paličkování a vyšívání mi tento nedostatek nahrazují. Jsem vděčná tvůrcům předloh, že se můžu takto realizovat. Pokud mi chcete něco zdělit, tak mi, prosím, napište do Guastbooku.Budu ráda za každý názor.

Přeji všem dobré oči, šikovné prsty, hodně volného času a chápavé partnery, protože aspoň u mě, to nejsou koníčky,ale pořádní koně.

Krásný den vám přeje Niva